Ve hrách najdeme mnoho věcí, které jsou hráči přijímány různě. Některé z nich jsou pak poměrně rozšířené, i když je hráči nemají příliš rádi. Jednou z těch nejznámějších jsou bezesporu mikrotransakce. Ty se objevují stále častěji, především pak ve volných hrách. Mnohdy je pak dnes najdeme i v těch klasických, i když hráči jsou z velké části proti nim. Přesto jich je stále víc, a to z dobrého důvodu.

Tím prvním a nejdůležitějším je fakt, že ačkoliv se to hráčům nelíbí, přesto je využívají, a tím generují firmám zisk. Mnohdy dokonce velmi mnoho zisku, čím získávají mimo jiné také výhodu nad svou konkurencí. Nesmíme totiž zapomínat, že přes všechno, co dělají, jsou tyto společnosti stále jen firmy, kterým záleží především na tom, aby co nejvíce vydělaly.

Proto je dobré se podívat, jak vlastně mikrotransakce fungují. Princip je jednouchý. Máme ve hře nějaký exkluzivní předmět, často takový, který hráči poskytuje i výhodu, ovšem aby jej získal, musí zaplatit skutečné peníze. Jistě, to se zdá nefér, avšak je pochopitelné, proč po tom vášniví hráči sáhnou. Zvláště když k tomu přidáme i fakt, že ona nabídka je časově omezená, čímž se vytváří takzvaný FOMO efekt. Tomu bohužel podléhají prakticky všichni.

Je samozřejmé, že se takto vytváří nezdravé herní prostředí. Úspěch najednou nezávisí na tom, zda jsme v dané hře dobrý, ale spíše na tom, kolik jsme ochotni za ni zaplatit. A ukazuje se, že mnozí jsou ochotni zaplatit skutečně mnoho, často i několik tisíc měsíčně.

Je tedy jasné, že se to firmám vyplatí. Není tedy divu, že tento typ transakcí zavádí čím dál častěji. Proto bychom měli dávat pozor na to, abychom tomuto nepropadli. Samozřejmě, záleží na tom, jaká je naše finanční situace a kolik jsme ochotni hře obětovat, vždy však musíme mít na paměti, že jde jen o hru. Rozhodně bychom tedy za ni neměli utratit veškeré měsíční peníze.